EFT - Panický strach
Malý
sedmiletý kluk, říkejme mu Lukáš, trpí panickým strachem,
který vyvěrá z jeho zkušenosti s
neznámem. Malé děti často vnímají anděly, ale bohužel také
"zaseklé" duchy, kteří odmítli opustit rovinu zemských
vibrací, připoutali se k určitému místu, takže občas ani nevědí, že
jsou mrtví ( může se stát při rychlém úmrtí), nebo se duše odmítají odpoutat z důvodu nevyřízených účtů, nebo je svým nářkem přivoláváme....atd...
Děti cítí jejich přítomnost, vidí je, hrají si s nimi - v tom lepším případě když jde o andělské bytosti, nebo se naopak bojí- jde -li o mrtvé lidi.
Již ve čtyřech letech viděl Lukášek doma ducha - ženu s jehlami, cítil přítomnost něčeho, čeho se velice bál.
Rozvinul se u něj panický strach. Nedokáže zůstat sám. Bojí se chodit ven, bojí se tmy. Přímo se klepe strachy, pláče. Jeho aura má pouze 15 cm...je vidět, že nasedlé duše hodují na Lukáškovo energii...
Kineziologickým testem jsme zjistili, že klučina má v auře nasedlé duše, které jej okrádají o energii, ale také bohužel temné, satanské a démonické energie.
Odvést tyto potulné entity a rozpustit temné energie, není zase až takový problém, ale jak zajistit aby Lukášek nevytvářel nízkou energii strachu v budoucnu, která je pro tyto bytosti lákadlem a potravou...?
Přišlo na techniku EFT - emocionální akupunkturu.
Nejdříve je třeba zlikvidovat pocity strachu a až pak má smysl odvádět potulné astrální bytosti a nízké energie.
Jak ale přimět malého kluka, aby definoval emoce, se kterými je třeba při EFT pracovat ?..to je oříšek. V tomto případě bylo třeba vyvolat strach v klučíkovi, aby si aktivoval potřebné emoce i pocity v těle.
" tak pojď Lukášku...půjdeš na chvilinku vedle do pokoje..."
"a to musím ? "
"ano, ale jen na minutku"
Vedu Lukáška do vedlejšího pokoje a cítím, jak se jeho strach zhmotňuje, narůstá.
Když jsem ho dovedla k pohovce a vyzvala ho, aby se posadil...už se přímo klepal strachy, z očí se mu začínají koulet slzy...
Rychle jsem zavřela dveře a počítala sekundy, abych už mohla opět otevřít. Lukášek byl vystrašený k smrti...zato velmi dobře uměl popsat emoce, které jím právě cloumaly i s fyzickými reakcemi v okolí žaludku a v krku.
Svůj strach ohodnotil na stupnici od 1 - 10 jako DESET stejně jako celou situaci - zanechání v pokoji o samotě.
Vytvořili jsme afirmaci a začali s poklepáváním...jedno kolo, druhé , třetí, strach se pomalu snižoval přes 8, 6,4...po pátém poklepávání Lukášek hlásí 0 !!!...
Ale je to opravdu pravda ? Nechce už jen mít pokoj ?
Nadešla zkouška ohněm.
"Tak pojď Lukášku, půjdeš vedle do pokoje..."
Lukášek se trochu zarazil, ale statečně vykročil k vedlejšímu pokoji.
Vedu jej opět k pohovce, po očku sleduji, zda nezačíná natahovat...ale Lukášek v klidu usedá. Zavírám dveře, a opět čekám za dveřmi na tu dlouhou šedesátivteřinovou minutu. V pokoji ticho, žádný pláč...Otvírám dveře a vidím, jak se klučík spokojeně rozhlíží po pokoji, po strachu ani památky.
"Tak co, Luky? Na kolikátce je nyní tvůj strach?...
"No nula, vždyť jsem to už říkal"... poznamenal, jako by se ho to netýkalo...
"A co jsi tu nyní dělal"
"Prohlížel jsem si lapač snů a ty znaky na zdi..."
Odvedli jsme diskarnáty, satanské a démonické síly, rozpustily temné energie. Aura klučinovi naskočila na krásný 1 metr.
Vypadá to, že se podařilo...ale uvidíme s odstupem...Je třeba s afirmací i nadále pracovat a poťukávat i doma. Na místě je také očista prostoru od případných entit a jejich odvedení.
Vybavila jsem Lukáška ochranným křišťálkovým náhrdelníkem s andílkem, který přitahuje bytosti světla a pustila jej domů.
Večer píší udivení rodiče
...Lukášek šel SÁM VEN...a přišel až před chvílí ...A ZA TMY!!!
:-) :-) :-)